asi to vážně láska bude...
Tajemství
V tmavé noci rozzáří se miliony hvězd,
ohňostrojem neskutečným pomáhají vést,
naše kroky po cestách, pro nás zatím neznámých,
co nám život uchystá, za láskou a poznáním.
Každý má svou šťastnou hvězdu, pod ní spatřil tento svět,
hlídá ho a ochraňuje, usměrňuje jeho let.
Hvězdička nám ukazuje, kterým směrem vykročit,
vpravo,vlevo nebo rovně, kam máme správně zatočit.
Když noc vše něžně zahalí svým sametovým pláštěm,
hvězdné nebe zazáří a s ním i ta naše,
nejkrásnější hvězdička, co svítí jasným světlem,
tak zářivá a maličká, k nám z nebe dolů slétne.
Paprskem svým světelným pohladí nás po tváři,
naše oči nádherné do noci se rozzáří.
Šeptá něžně:“Jsem tu s tebou, přišla jsem si povídat,
stačí jenom oči zvednout na nebe se zadívat.
Máš mě přímo nad hlavou, oči tvé tě povedou,
jsem zářivá a krásná, hvězda tvoje šťastná,
chtěla bych tě objímat, radost s tebou prožívat.“
Ulehněte do trávy a nechejte se vést,
morseovkou zářivou nejkrásnějších hvězd.
Na mechovém polštáři, můžete se oddávat,
všemu co vám do duše vesmír bude vetkávat,
něžně po svých nejlepších a nejrychlejších poslech,
poselství a moudrosti vám do života pošle.
Možná je i uslyšíte, když budete tiše,
uvidíte na sametu jak vám vesmír píše,
upřímně a bez váhání neustále vysílá,
odpovědi na otázky, na vše co vás zajímá.
Ten kdo jednou porozumí morseovce hvězd,
bude poutník na nejkrásnější ze životních cest,
s hvězdným nebem nad hlavou popluje si tiše,
s vědomím,že neustále mu vesmír básně píše.
Tajuplnou řečí svou, prostřednictvím hvězd,
moudrostí a láskou pomáhá ho vést,
po cestách i necestách, co mu život přichystá,
naději má jasnou,že půjde cestou krásnou.
Zrcadlo duše
(přijala Světluška 10.2.2008)
Hledám sama sebe na cestě osudu, vím, že už zítra možná tu nebudu,
taková jaká jsem bývala dřív, smutek chci proměnit ve šťastný smích.
Má duše se novému poznání otvírá, strach ji teď na další cestu vpřed vyzývá,
ona mu moudrost svou nechce prozradit, srdce se musí s vesmírem poradit,
jak čelit strachu, bázni a napětí, když ke mně znovu v myšlenkách zaletí,
chtěla bych rozumět tomu, co prožívám, lásce a radosti umět se otvírat.
V srdci svém největší poklady ukrýváš, stačí když upřeně do něj se zadíváš,
ono tě povede a bude ti vyprávět, všechny ty příběhy starší než tenhle svět.
Pozorně naslouchej, co srdce vypráví,vzpomínky minulé mnoho ti napoví,
zklamání, bolesti, strach už tě nezraní, srdce tě dovede až k mostu Poznání.
Poznáš ten okamžik kdy na něj vstoupit, víš, že ta chvíle nedá se koupit,
je to ten kouzelný a vzácný dar, utkaný z moudrosti vesmírných čar.
Světlo tvé duše dotkne se cíle, ke splynutí srdcí už nadešla chvíle,
nechej je jít až k mostu Poznání, ať srdce duchovní, to živoucí ochrání
a živoucí srdce, ať může se projevit, v celé své síle, že stojí mu za to žít.
Síla tvých emocí bude ti pomáhat, moudrost tvých srdcí naplno poznávat,
jiskřičky radosti ohňostroj vytváří, světlo tvé duše teď naplno zazáří,
mozaiku barevnou pronese časem, protančí vesmírem světelným jasem.
Světlo a láska budou ti pomáhat, do duše svou silou budou ti vetkávat,
kouzlo a moudrosti z dávných věků, otevřou brány k tajemným světům.
Od této chvíle vše co budeš prožívat, bude ti brány k tajemství otvírat,
co bylo ukryté znovu zas ožije a bude se rozvíjet, nabírat na síle.
Kolem se rozlije oceán moudrosti, hojnost ti přinese na vlnách radosti
a z hloubky vesmíru co v sobě nosíš, ukážeš ostatním k poznání mosty.
Ze tvých slov upřímných co budeš psát, láska je pohladí, budou ji znát,
paprskem světelným budeš je otvírat, moudrosti, poznání, budou se usmívat,
v obrázcích kouzelných tvá síla se znásobí, vesmír ti na každou otázku odpoví.
Podpoří všechno v čem s láskou se propojíš, ve správné chvíli tak ostatním napovíš,
že síla lásky a jedinečnost každé duše, svým světlem svět krásnější udělat může,
láska nám nabízí léčivou sílu, pomáhá nalézt a upevnit ztracenou víru.
Každý z nás kráčí po své cestě osudem, vybírá sobě, co bude a nebude,
srdce nám ukáže nejlepší cestu, duše nás vynese nahoru ke snům,
vesmír nás chrání a s láskou objímá, štěstí nám padá přímo do klína.
Jen na nás záleží zda budeme otvírat, k zázrakům dveře, radostně prožívat,
naplněni láskou svůj život jako dar, utkaný z moudrosti vesmírných čar.
Svou duši krásnou necháme rozeznít, ať v celé kráse může se projevit,
pak bude nám dáno vše, co si přejeme a na vlnách hojnosti s vesmírem splyneme.
Duchovní partner
( přijala Světluška 21.5.2008)
Máš všechno to co chceš i když se to nezdá, z nebe ti teď padá tvoje zlatá hvězda,
hlasem svého srdce nechej se teď vést, najde ti tu správnou v milionu cest,
dovede tě k tomu, o čem dávno sníš, svůj sen už máš na dosah, je blízko, ty to víš.
Brána tvého srdce otvírá se dokořán, světlo tvojí duše září do všech stran,
naplněni štěstím smíme spolu jít, v nekonečném prostoru, prostě jen tak být,
milováni štěstěnou smíme si teď užívat, všechny dary života, co nám vesmír přichystá…
Co si naše srdce mezi sebou předají, navždy spojí protiklady,
čistou láskou budou znít, protože my sami se tou láskou staneme,
v okamžiku nekonečném jeden s druhým splyneme
a jako světlo zářivé protančíme po hvězdách,
ohňostrojem barevným přikrášlíme hvězdný prach.
Otevřeme se přijímání a sami budeme darem, láskou něžnou, bez podmínek,
staneme se rájem, patří k tobě, patří ke mně, každý je jí ozdoben,
na pramen lásky čisté v nitru svém jsi napojen, silou lásky léčivou,
kterou v sobě neseme, vyléčíme sebe, druhé a znovu cestu najdeme.
Ač zdá se křehká probouzí ten nejsilnější cit, v chrámu srdce otevírá touhu
tvořit a chuť žít, je to síla nejmocnější, kterou vesmír má,
plyne řekou života, s láskou není nikdo sám,
posílá nám do cesty duchovního partnera, aby naše duše svůj obraz v něm viděla.
Když lásku v sobě najdeme v chrámu srdce svého,
životem pak půjdeme každý podle svého,
bezpečně nás povede, sílu svou nám odhalí, všechny rány vyléčí, naše těla uzdraví,
naplní se láskou naše srdce spojená, nezaleží zda jsou spolu nebo jsou si vzdálená.
Vždy nám bude na blízku, uslyší náš hlas, duchovní partner je součástí nás,
beze slov si předáváme všechno co je třeba, naučí nás přijmout sebe, ničeho se nebát,
naše duše vnitřním světlem navzájem se poznají,
spolu půjdou nekonečnem, láskou svou se pohladí.
Duše něžné souznění prožívají stále, jedna druhé stávají se nejvzácnějším darem,
dokonalé, zářivé, z čisté lásky stvořené, jedna druhé navzájem jsou si souzené,
spolu půjdou vesmírem, procestují časem, jedna druhou ochrání a bude jejím jasem.
Kdo jsme...
(přijala Světluška 17.6.2008)
Je nás mnoho co víme víc, vidíme to, co pro ostatní není nic,
pro nás je obrazem barevné hojnosti, překrásného světla, štěstí a radosti,
v němž naše duše září a vzkvétá, lásku svou vysílá, ohňostroj světla.
Je volná a svobodná a letí si jako pták, stoupá si nahoru, až vzhůru do oblak,
tam promění se v maličkou tečku na obloze a zrcadlí svou krásu v něžné duze,
co nebe se zemí vždy spojuje, když slunce v kapkách deště svou píseň tancuje.
Protančí přes duhové mosty mezi nekonečnem a přítomností
a právě tehdy lze spatřit náš vnitřní svět, na chvíli prožívat to, co jsme tady a teď.
V zahradě naší duše jsou semínka ukrytá, zaseté do lásky poznání vykvétá,
v bohatou úrodu lásky a radosti, změní se v plody štěstí a moudrosti.
Leží zde ukryté vše, co jsme prožili, smíme sem nahlédnout, i když jen na chvíli,
před naším zrakem náš vnitřní svět ožívá, znovu si všechno můžeme prožívat.
Andělé nás bezpečně povedou přes mosty, v záblescích vědomí spatříme možnosti,
pod křídly andělů najdeme cestu sami k sobě, ke svým touhám a přáním, ke snům…
Staneme před sebou v celé své kráse, s duší svou oděnou světelným jasem,
ponořeni v nekonečném prostoru a čase, zní naše ticho jasným hlasem.
Ten okamžik souznění ač zdá se věčný, je malou jiskřičkou času, zábleskem jedinečným,
kdy spatříme sebe v dokonalosti a čistotě, že sami jsme láskou v Božské jednotě.
Cesta Lásky
(přijala Světluška 4.8.2008-16. 8.2008)
Z bolesti se rodí poznání Lásky, tak k němu natáhni dlaně, roztáhni křídla a leť.
Všechno to, co je daleko před námi je „iluze“, to pravé je právě tady a teď.
Život nám stránky otvírá, v knize osudu smíme číst,
ten kdo se pozorně zadívá, bude číst popsaný list.
Najde v něm poznání - moudrosti, příběhy o síle a hrdosti,
otázky a odpovědi, hádanky i předpovědi,
tajné příběhy co psal sám čas, všechno je ukryté v každém z nás.
Čas přesívá zrnka písku v hodinách, tak prý se měří Lásky čas,
říká ten, kdo nevidí, že sám je Láskou, je všude, v každém z vás.
Až okamžiky klamných jistot pominou, ztichne svět,
zklidní se dech, zastaví se čas,
bolest nám pravdu odhalí a dá nám křídla pro náš let,
vstříc jdeme poznání, už není cesty zpět.
V té chvíli splyneme sami se sebou a uslyšíme Lásky hlas,
že sami jsme Láskou bezbřehou a oceán hojnosti je přímo v nás.
Stačí jen ruce natáhnout, nabrat ji do dlaní a z oceánu Lásky pít,
odvahu, pravdu a poznání, najít svou jistotu, vnitřní klid.
Hledáme důvody pro své iluze, domněnky a představy,
vymýšlíme si omluvy, tam kde jsme nejistí a váhaví,
bojíme se vlastních chyb a rozhodnutí a zastavit chceme čas,
to Láska nám oči otvírá, jde stále vedle nás,
i když slepí a nešťastní ztrácíme svou víru,
trpělivě čeká, až uslyšíme její hlas a přijmeme její sílu.
Otevře nám dveře k poznání, jemuž jsme stáli v cestě,
slzy nám bolest odplaví a očistí naše srdce,
v duši nám slunce zazáří, vše vyléčí mocný čas,
už víme, že i v nesnázích je Láska blízko nás.
Cesta Lásky je cestou životní, jen tak ho máme žít,
v tom je naše jistota, ona nám dává sílu být,
být Světlem, Láskou, Sám sebou, Andělem a Člověkem,
zvítězit i nad temnotou a spojit se s Láskou navěky.
Taková je cesta, Cesta Lásky…
Odpověď od Lásky
Nehledej odpověď ve hvězdách, otevři se svému srdci,
není pravdou to, co vidí tvoje oči.
Láska je něžný dotyk souznění, co z čistého srdce pramení,
není hodna falešného citu, přemýšlej, co děláš z lásky, a co ze soucitu.
Odpovědět je složité, sama to víš, záleží co chceš opravdu slyšet, a co chceš skrýt,
otevři srdce sama v sobě a odpověď přijde k tobě,
poznání pravdy, co přináší čas, utkané z pavučin v každém z nás,
nemusí dojít k tomu, že si je smetete, i tak vám bude dobře na světě.
I když jste vzdálení, přece jste si blízko, každý jste tam, kde máte své místo,
přemýšlej o tom, kde je tvé bezpečí, s kým je ti dobře, kdo důvěrou přesvědčí,
ochrání lásku tvou a má dost soucitu, aby mu stačilo, že on je tam, a ty jsi tu.
Daleko, vzdálení a přesto jste spolu, myšlenkou spojení, ve dne i v šeru,
esencí lásky oba jste spoutaní, tak si ji naber, vezmi ji do dlaní,
srdce si řeší, co mají si řešit, a tak se můžete jeden z druhého těšit,
svobodně, bez pout a závazků, dáváte sobě prostor pro lásku.
Už není nutné podléhat mámení, vždyť každý máte své citové zázemí,
rozděleni vzdáleností, ne však časem, společnou cestou jdete zase,
ty jsi tu a on tam, takový byl váš plán,
potkali jste se a pohlédli si do očí, není však nutné nechat se zotročit,
smysly a touhou co vydává se za lásku, polož si sobě tuhle otázku.
Láska vás potkává na každém kroku, oba vás spojuje na věky věků,
srdce se spojila duhovým mostem, přesto jste každý tím, kdo jste.
Milované Zemi
Jsme všechno a nic, když vše se mění, Bůh nás seslal na tuto Zemi,
tak jako kytka roste z hlíny, my všichni jsme živeni ze své víry.
Ta dává nám sílu ochránit planetu a znovu vidět daleko do světů,
nám tolik vzdálených, kde máme své kořeny a přece jsme zůstali tady na Zemi.
Přichází doba velkého třesku a my máme probudit sebe ze snů,
máme se naučit zlobě předcházet a s láskou a úctou se Zemí zacházet.
Tak jako matka chrání své dítě i ona nám říká : „Miluji tě,
proč však mi děláš tolik bolesti, nemohu už ji déle unésti“.
Matka nás žádá, ať sílu najdeme, a ty co se trápí, ke světlu vedeme,
to pomůže obnovit ztracenou víru a Matce Zemi navrátí lásku a sílu.
Každý, kdo léčí srdce své z bolesti, pomáhá Matce tu tíhu unésti,
čím více odvahy k léčení najdeme, Matku svou ke světlu společně zvedneme.
Spojme své ruce, až splyneme v objetí, řetězec semknutý, Zemi pak obletí,
ve světelném náručí všichni se octneme,
mír s láskou nás ochrání, všichni klid najdeme.
Země se vyléčí i nám bude dobře, spojeni, v bezpečí, na Svaté hoře,
posel se objeví a zprávy přinese, nad obzorem nový svit se otevře,
zahoří barvami, jak malířův plášť a navždy se vyléčí zloba a zášť.
Nastane doba lásky a smíchu a svět se vyléčí, budeme žít v míru,
v míru a bezpečí své blízké najdeme, v objetí laskavém znovu se přijmeme,
všechno, co bylo zůstane v nás, rány nám vyléčí láska a čas.
Budeme se radovat z našeho prozření a Bůh nás odmění za naše snažení,
Země si oddechne a bude jí dobře, my budeme ji uctívat, tam na Svaté hoře,
skloněni k zemi, pak vzhlédneme k nebi, spojeni v jednotě, s vesmírem celým.
V nekonečné lásce a tichu uslyšíme hlas: „Poděkujete sobě, pomohli jste včas.“
Pohár Lásky
Zářivé světlo tvých očí zažehne plamen svíce,
a Večernice na obloze noční, jak svůdná tanečnice,
okouzlí každého, kdo k ní zvedne oči a smočí svou duši v noci vášnivé,
v poháru vášně a touhy, co noc mu nalije.
Celý svět bude tančit ten tanec touhy a vášně smyslné,
pod rouškou tmavé noci, květ lásky se znovu rozvine,
omamná vůně růží, už vábí srdce hlas,
odloží každý, co ho souží, a přijde lásky čas.
Jak milé pohlazení, tak budou znít slova z našich úst,
v sobě najdeme zalíbení a s pravdou budeme růst,
to muž a žena v nás, se znovu setkají,
společně přijmou každý svou část a dar lásky si předají.
Pak splynou v jeden proud lásky čisté a nevinné
a spojeni navždy v jeden svět,
květ růže svou krásu naplno rozvine, už nebude cesty zpět.
A pod vládou lásky, mocné a čarovné, srdcem se necháme vést,
vepsané v červáncích, až kouzlo noci pomine, budeme číst poselství z hvězd.
Cesta ženy
Otevři své srdce a sleduj paprsek duhový, on cestu ti ukáže a v mnohém ti napoví,
přes mosty světla tě dovede k místu, kde budeš vše číst na starém listu,
ten svitek pradávný se před tebou rozvine, jen na malou chvíli si vzpomeneš na jiné,
na místo, kde byla tvá duše, královnou mocné a veliké říše.
Tam kde kdysi kvetla růže rudá a temný měla květ, jí chodil se klanět celý svět,
ta růže je znamením z dávných věků , že v bolesti pramení láska k světu,
ona ji vpíjí do sebe a temný její květ, ji vysílá do nebe a světlem ji vrací zpět
a v rudém jejím květu se tvář plná zoufalství, mění v něhu.
Královna v plášti, moudrostí věků oděná, v modravém závoji, korunkou zdobená,
vyslechne každé bolavé srdce a nabídne lásku a pomocné ruce,
teď přichází znovu tam z dalekých hvězd a poselství růže nám pomáhá vnést,
do našich světů, s úctou k životu a s nadějí přijmout víru tu ,
kterou nám otvírá naše srdce a s láskou nám podává pomocné ruce.
Královna v modrém plášti, nás léčí z lidské zášti
a otvírá srdce odpuštění, to je lék pro naši Zemi,
v posvátné úctě k sobě i tobě, provází nás všechny v této době,
zvedněte oči ke hvězdám a dívejte se do všech stran,
přichází chvíle probuzení, ohňostroj barev, okouzlení,
jak bájný Fénix povstává z popela, pravda, co změní vás docela
a život svou číši nabízí každému, kdo toužebně čeká na změnu.
Otevřete svou cestu k lásce a blízkosti, s odvahou pohlédněte do tváře lidskosti,
se srdcem upřímným a v plné síle, najděte smysl a životní cíle,
pro blaho všeho a všech lidí, začněte tvořit to, co srdce vidí,
láskou a uznáním srdce vás povede, Královna je tu pro mě i pro tebe,
miluje každého a kdo se jí nestraní, s láskou a péčí ho vždycky ochrání,
přijme tvé prosby, vyslechne přání, Nebeská Matka je tady s námi.
Je večer...a já koukám na nebe. Zavřu oči...a myslím jen na Tebe. Vidím Tvou tvář, Tvoje oči, Tvůj úsměv. Vidím Tebe! Nebe je tmavé a já hledám hvězdu. Tu, která září jako Ty - když se usměješ. Tu, na kterou když pohlédneš, rozehřeje Tvoje srdce, jako Ty - když Tě někdy potkám. Tu, která jde všude s Tebou, ať se pohneš kamkoliv. Hledám tu Tvoji, aby šla vedle té mé! Tak jako bych si přála mít Tebe vedle mně. Vím, že je to bláznovství. Tohle se přece nikdy nestane. Ale i přesto bych chtěla abys veděl, že jsem ráda, když se na mě usměješ. Zahřeješ mé srdce...Mě! Jedna smutná hvězdička